Pražská žlutá linka B metra slaví čtyřicet let od svého spuštění. Od svého vzniku v roce 1985 se stala nejdelší a nejdůležitější dopravní tepnou města. Dopravní podnik připomíná toto výročí speciálními jízdami historickými soupravami.

Před čtyřmi desítkami let začala jezdit nejmladší z pražských linek metra, která si dodnes získala přízvisko „žlutá“ – trasa B. Na tehdejší zahájení provozu si Dopravní podnik (DP) pamatuje dodnes a připomíná ho nedělními jízdami historickými soupravami.

Historie a zrod žluté linky

Trasa B byla nejmladší ze tří linek, zároveň však nejdelší. Původní úsek, z Florencie do Smíchovského nádraží, měl sedm stanic a délku zhruba 4,9 kilometru. Cesta tehdy trvala kolem devíti minut. S provozem přišly i významné organizační změny: s uvedením linky do provozu byly zrušeny turnikety a nahradily je označovače lístků.

Vyhlídky a provozní plány si vyžádaly i změny v době následujících let. Trasa B se postupně rozrůstala a sbírala na významu jako dvoustranně propojená páteř dopravní sítě metra. Důraz na rychlé a bezpečné odbavení cestujících byl patrný již od počátku – obyvatelé metropole se postupně seznámili s postupně vznikajícím systémem bezturniketového provozu.

Jde o nejmladší a současně nejdelší linku pražského metra. Zároveň šlo o významný způsob, jak urbanizaci města podpořit a zrychlit dojezd do nově vznikajících sídlišť na jihozápadě i dále na východ hlavního města.

Růst a rozšíření

První prodloužení přišlo v říjnu 1988 směrem na západ: trasa se rozšířila z Smíchovského nádraží na Dukelskou (dnes Nové Butovice). O dva roky a měsíc později se pak na opačné straně přidaly čtyři stanice od Florence k Českomoravské.

V roce 1994 byl otevřen úsek z Butovic na Zličín, a naposledy v roce 1998 došlo k prodloužení od Českomoravské na Černý Most. Stanice Zličín tak vyrostla v polích, což bylo z hlediska urbanismu unikátní.

Specifikem trasy B bylo i to, že na obou koncích byla částečně vybudována nad zemí. Jeden zhruba kilometrový úsek vede mezi stanicemi Rajská zahrada a Černý Most, na druhé straně pak spojuje venkovní tubus Hůrka s Lužinami.

Po roce 1989 došlo k několika změnám názvů stanic: Moskevská se stala Anděl, Švermova na Jinonice a Dukelská na Nové Butovice. Vyhrávala i změna názvů pro jiné stanice.

Náročné období a povodně

Velké zásahy do historie trasy B přišly se srpnem 2002, kdy ničivé záplavy zasáhly velkou část podzemí. Z 17 zatopených stanic jich 12 bylo na lince B. Zvláštní symbol povodní tvořila stanice Florenc B, kde zůstaly zatopené i dvě vlakové soupravy. Otevření posledních částí metra na trase B proběhlo až na konci března 2003, během rekonstrukcí ale některé stanice ztratily část své původní výzdoby.

Oslavy výročí a provoz dnes

DP připomíná 40. výročí nedělními jízdami historickými soupravami se speciálním dobovým hlášením stanic. Jízdy se konají ve zhruba 40minutových intervalech a směřují mezi Smíchovským nádražím a Florencí až do 15 hodin.

V současnosti má trasa B, která začala provozovat v roce 1985, délku kolem 26 kilometrů a propojuje Zličín na západě s Černým Mostem na východě. Cesta mezi těmito stanicemi dnes zabere zhruba 41 minut, což je významný posun vůči počátkům, kdy trať nabízela jen šest až sedm stanic a cestující přepravovala menší objem cestujících.

Pořadatelé připomínají, že trasa B je nejdelší ze všech linek, ale zároveň nejmladší v metru. Její vývoj a rozšíření symbolizuje ambice Prahy z minulého období v rychlém rozvoji dopravy a nabídky veřejné dopravy pro desítky tisíc obyvatel.