Michal Reithar byl v Plzni odsouzen na 8,5 roku vězení za pěstování marihuany s česko-ukrajinskou skupinou. Reithar se bránil až k Ústavnímu soudu s tvrzením o porušení základních práv, ale jeho stížnost byla zamítnuta.

Člen česko-ukrajinské skupiny, která na Plzeňsku, Klatovsku a Domažlicku pěstovala marihuanu ve velkém, byl Michal Reithar odsouzen Krajským soudem v Plzni k 8,5 roku vězení. Spolu s ním byli postiženi i Mykhaylo Alechko a Nataliia Alechko (oba z Kyšic/Měčína) a Daniel Beránek ze Všekar. Pěstírny měla čtyřech lokalitách v regionu; šlo o Hradiště, Všekary, Měčín a Ostromeč, a vyprodukovali desítky kilogramů sušiny.

Podle rozsudku Krajského soudu v Plzni byli mimo Michal Reithar a Mykhaylo Alechko i Nataliia Alechko a Daniel Beránek obžalovaní z provozování pěstírny. Výroba probíhala ve spolupráci cizinců a českého podnikatele, který zajišťoval prodej. Reithar a Alechko měli zřizovat a řídit jednotlivé pěstírny; Beránek bezprostředně hospodářskou činnost zajišťoval ve Všekarech.

Všichni obžalovaní se k doznání příliš nepřiznali; výjimkou byl Daniel Beránek, který vůči obžalobě postupoval rozporuplně. Reithar uvedl, že uvedl jen část skutečností, například že jeho rekreační objekt Ostromeč sloužil zároveň rekreačnímu zařízení a pěstírnu; uvedl také, že technické vybavení nakoupil a rady hledal na internetu.

Podrobnosti trestů se odvíjely od jednotlivých skutků: Michal Reithar dostal 8,5 roku vězení, Mykhaylo Alechko byl odsouzen na 9 let, zatímco Nataliia Alechko a Daniel Beránek si odpykají 5 let nepodmíněně. Po odvolání Vrchní soud tresty nezměnil, přičemž Reithar a Alechko měli nastoupit do mírnějšího typu věznice a zůstat pod dohledem. Zbylí dva tresty dále neobměňovali.

O postupu soudů později podávali jednotliví aktéři dovolání k Nejvyššímu soudu. Ten jejich námitky odmítl s tím, že nižší instance postupovaly v souladu se zákonem. Reithar se následně obrátil i na Ústavní soud prostřednictvím ústavní stížnosti, která měla zrušit rozhodnutí Nejvyššího soudu a Vrchního soudu v Praze, případně pozastavit vykonatelnost napadených rozhodnutí.

Podle vyjádření ústavního soudu však nebylo shledáno porušení práv stěžovatele a ústavní stížnost byla odmítnuta jako zjevně neopodstatněná. Předseda senátu Ústavního souduZdeněk Kühn konstatoval, že komplex provedených důkazů vedl k přesvědčivému závěru o vině a že hodnocení důkazů nebylo libovůlní, ale vychází z rozumných úvah a logiky. 

Celkově tedy soudy potvrdily níže uvedené tresty, zatímco ústavní stížnost byla odmítnuta. Krajský soud v Plzni a Vrchní soud v Praze tak nadále uplatňují původní rozhodnutí, což vyvolává diskusi o možném porušení procesních práv v rámci trestního řízení. Většina zúčastněných zůstává v procesu a bude vyčkávát na další kroky.