Prožili spolu 63 let spokojeného života, který strávili v obci Poleňka na Klatovsku. Manželé Sýkorovi vychovali tři děti a větší část života byli spolu zaměstnaní v klatovské traktorce. Oběma se stala osudná Alzheimerova choroba, jíž trpí stále více lidí.
Mezinárodní den této choroby si připomínáme 21.září.
Janovice 21.9. 2024: Psal se únor roku 2023 a u tehdy osmdesátiletého Václava Sýkory, rodáka a celoživotního obyvatele Poleňky u Klatov, se objevily první vážné zdravotní problémy. „Začal se hádat, byl umíněný, nenechal si nic vysvětlit, trpěl bludy, dokonce se stalo, že stál proti mně s napřaženou pěstí a chtěl mě uhodit, často usnul během dne a pak nemohl v noci spát,“ vzpomíná jeho dcera Jaroslava. Do té doby, asi jako většina seniorů, občas zapomínal, ale dokázal se o sebe postarat, pro svou manželku, se kterou vychovali tři děti dokonce i rád vařil.
V polovině března tohoto roku už ale musel být Václav hospitalizovaný na psychiatrickém oddělení nemocnice Klatovy. „Jedná se klasické příznaky tohoto degenerativního onemocnění mozku, při kterém dochází k odumírání nervových buněk, což vede k úbytku mozkové tkáně. Nemoc významně ovlivňuje kvalitu života nemocného a jeho okolí, stav vyžaduje celodenní dohled a péči, což v domácích podmínkách často není možné. Pacient si nevzpomíná na to, co dříve znal, obtížně si vybavuje názvy předmětů a jména, má problém vykonávat běžné denní činnosti, má problémy s řečí, nepoznává členy rodiny, ukládá věci na neobvyklá místa a pak je nemůže najít, neorientuje se v čase a místě, často se celkově mění osobnost nemocného“ Eva Jílková psychiatrička Clementas
V klatovské nemocnici ho rodina každý den navštěvovala, po jeho propuštění se jeho psychický stav nelepšil a ti nejbližší se začali na péči o jeho zdraví soustředit maximálně. I když ani to už bohužel nestačilo…
„Ještě před mým odchodem do práce, a pak opět odpoledne. Četli jsme spolu, snažili jsme se ho nějak zabavit, zajištovali jsme snídani a večeři, dohlíželi jsme na podávání léků, úklízeli během víkendu. Požádali jsme o pomoc i Charitu, která přivážela obědy,“ popisuje dcera Ivana, která stejně jako její sestra pracovala celý život ve školství.
Během několika měsíců se začal zhoršovat nejen psychický, ale i fyzický stav. Oběd nesnědl, k večeři začal vyžadovat pouze sladká jídla – nejlépe koláčky. Vztekal se, vzteky bušil do stolu nebo do nábytku, začal mít problémy s řečí a nedokázal se vyjádřit. Lékaři mu byla diagnostikována Alzheimerova choroba, stařecká demence, jejíž Mezinárodní den si připomínáme 21.září a stěhoval se do domova Clementas v Janovicích. „Myslím, že není naděje na nějaké zlepšení, proto jsme rádi, že je pod dohledem zkušeného zdravotnického personálu a je správně medikovaný,“ uvádí dcera Jaroslava. Rodina ho navštěvuje i pětkrát týdně. Během jeho pobytu v domově pro seniory zemřela letos v srpnu Václavova manželka Jaroslava, také ona trpěla Alzheimerovou chorobou. S Václavem spolu prožili šťastných 63 let. Část života měli dokonce stejného zaměstnavatele, klatovskou strojně traktorovou stanici. Kde on pracoval jako nákupčí a ona ve skladu.
Prožili spolu šťastný život, celá rodina, do které vedle zmíněných dcer patři syn Václav bydlela v rodinném domku a celý život o něj pečovali. Opravovali, sekali poměrně velkou zahradu, pěstovali zeleninu na zahrádce a starali se o domácí zvířata – slepice, králíky, kočku a psa.
„Jezdili jsme všichni na výlety a vzhledem k tomu, že všichni bydlíme nedaleko, často jsme se scházeli. Když byla jeho vnoučata malá, trávili s prarodiči celé víkendy,“ vzpomínají dcery, které jsou nyní spokojené s tím, jak je o jejich otce v Clementas postaráno. „Pečovatelky, říkáme jim sestřičky, jsou vždy milé, ochotné, většina z nich s úsměvem na tváři. Vím, že je to těžká, náročná práce nejen na psychiku, ale i po fyzické stránce. Bez jejich pomoci a péče, by pro nás skončil veškerý osobní a v podstatě i pracovní život, protože tatínek už nemůže žít bez 24 hodinového dohledu,“ uzavírají.
