Plzeňští vědci vyvíjejí umělá lidská játra na bázi prasečích jater. Po odstranění zvířecích buněk zůstává bílkovinový skelet, do kterého implantují lidské buňky. Tento postup by mohl eliminovat potřebu lidských dárců pro transplantace.

Plzeňští vědci pěstují umělá lidská játra na bázi prasečích jater. Nejprve z jater odstraní veškeré zvířecí buňky a vznikne skelet, který připomíná laboratorní model. Do této struktury pak zkoušejí nasazovat buňky lidské tkáně. V budoucnu by takový postup mohl pomoci pacientům, kteří potřebují transplantaci, a zároveň eliminovat nutnost hledání lidského dárce.

Válcovité játra jsou promývána sterilním roztokem chloridu sodného a napojena na umělé cévy. „Játra promýváme žílou, kterou roztok vtéká dovnitř. Máme napojenou i tepnu, to je tady ta červená spojka, a roztok odtéká ven druhou žílou,“ popisuje Vladimíra Moulisová z laboratoře tkáňového inženýrství v Plzni. Pro vyplachování je zapotřebí velké množství roztoku, a k tomuto účelu vědci využili neobvyklý rezervoár – vaky určené původně pro pivovary.

Hlavní důvod odstraňování původních zvířecích buněk je imunita člověka: „Původní zvířecí buňky je třeba odstranit, protože imunitní systém člověka by proti nim bojoval a transplantovaný orgán by nepřijal,“ vysvětluje Vladimíra Moulisová. Naopak samotný bílkovinový skelet zůstává relativně imunně neaktivní, což umožňuje vložení lidských buněk do struktury.

Po skončení čisticího procesu prasečí játra připomínají spíše laboratorní model než živý orgán: jsou bílá a zůstala jen jemná síť proteinů, která drží tvar tkáně. Vědci nyní pečlivě zkoumají, zda není žádná část skeletu poškozená, než do něho začnou implantovat lidské buňky.

Proces recelularizace je založen na moderních technikách a vizích budoucnosti. Miroslav Jiřík, expert na zpracování obrazu, k tomu dodává, že k evaluaci kvality vzorku se využívá kombinace umělé inteligence a tradičního strojového učení, aby byly parametry dobře uchopitelné pro člověka.

Plzeňský výzkum není zamýšlen na vytvoření plně funkčního orgánu ihned; játra v současné chvíli nevyužíváme jako celý orgán, ale jako součást experimentů, které se dělí na menší a rozsáhlejší projekty. „Hudba budoucnosti“ spočívá v tom, že po rozřezání jater na části budou jejich kousky sloužit pro ověřování různých metod a technik.

Naděje vyplývá z postupného posouvání hranic laboratorní přípravy tkání a orgánů. Podle vědců by transplantace mohla být řešena bez ohledu na dostupnost lidských dárců, pokud by bylo možné si „v laboratoři, podle potřeby pacienta, připravit náhradní orgán.“

Pro více informací a detailní rozbor postupů byl zveřejněn záznam rozhovoru s vedoucím výzkumníků v laboratoři tkáňového inženýrství v Plzni, Václavem Liškou, v Magazínu Experiment z 20. září 2025.

„Děláme to s využitím metod umělé inteligence. Využíváme metody neuronových sítí, ale kombinujeme je i s metodami klasického strojového učení tak, abychom získali parametry, které jsou pro člověka dobře uchopitelné,“Miroslav Jiřík

Průkopnický projekt pokračuje a vědci si kladou za cíl vyřešit technické i etické otázky spojené s transplantacemi lidských orgánů vyrobených v laboratoři. Důležité kroky k praktické aplikaci zůstávají v rukou výzkumníků a jejich schopnosti sladit biomedicínský pokrok s bezpečnostními standardy.

Xenotransplantace, tedy přenos orgánů mezi různými druhy, se dlouhodobě zkoumá jako potenciální odpověď na kritický nedostatek lidských orgánů pro transplantace.Nedávno se vědcům podařilo udržet geneticky upravenou prasečí plíci funkční po dobu devíti dní po transplantaci do lidského příjemce, který byl v mozkové smrti.