Studie analyzovala používání pesticidů v Evropě, kde jejich spotřeba roste kvůli zvýšené poptávce po potravinách. Přestože pomáhají zvyšovat produkci, nadměrné použití představuje riziko pro zdraví a životní prostředí. Detekce zbytků na ekologických polích ukazuje jejich perzistenci. Udržitelnější řešení a přísnější regulace mohou rizika snížit.

Rostoucí poptávka po potravinách a úbytek orné půdy tlačí zemědělství k širokému nasazení pesticidů. Ty dokážou snížit ztráty plodin zhruba o 30 % a přispívají k vyšší kvalitě a výnosům. Zároveň ale přinášejí ekologická i zdravotní rizika, pokud jsou nadužívány nebo používány nevhodně.

Celosvětová spotřeba zemědělských pesticidů vzrostla z 2,8 milionu tun (2010) na 3,5 milionu tun (2022). V Evropské unii tvoří spotřeba přibližně 13 % světového objemu a mezi lety 2010–2022 se zvýšila z 402 229 t na 449 038 t (? +12 %). Růst je mírnější zejména díky přísnější regulaci účinných látek a monitoringu rizik.

Co se děje v prostředí a proč na tom záleží

Jen menší část aplikované dávky zasáhne cílového škůdce; zbytek se může dostávat do půdy, vody a ovzduší. To ohrožuje necílové organismy, snižuje biodiverzitu a podporuje rozvoj rezistence u škůdců. Rezidua se navíc mohou objevovat v potravním řetězci a dlouhodobá expozice je spojována s řadou zdravotních rizik (např. neurodegenerativní, endokrinní, respirační či kardiovaskulární dopady).

„Nadměrné použití pesticidů ohrožuje nejen zdraví životního prostředí, ale i zdraví lidské populace.“Manual Conde Cid

Evropská pšenice pod lupou

Projekt SoildiverAgro analyzoval přítomnost 614 pesticidů na 188 pšeničných polích v osmi evropských zemích (93 konvenčních, 95 ekologických). 

99 % konvenčně obhospodařovaných polí obsahovalo alespoň jedno reziduum; celkem bylo detekováno 73 různých směsí. Nejčastější byly fenbutatin oxid (insekticid) a AMPA (metabolit glyfosátu) – ve 44 % vzorků; následoval glyfosát a epoxikonazol (fungicid) – ve 39 % vzorků. Často se objevily také boskalid, tebuconazol, bixafen, diflufenikan a metabolity DDT (více než 20 % vzorků).

Dlouhotrvající chemikálie a neočekávané nálezy

Rezidua byla detekována i na ekologických polích: nalezeno bylo 35 různých pesticidů, z nichž pouze spinosad je v ekologii povolen. To ukazuje na perzistenci a možný přenos ze sousedních pozemků či z minulého hospodaření. U 31 látek platil v době studie zákaz – přesto byly i po desítkách let měřitelné. Největší ekologické riziko vycházelo u některých fungicidů (epoxikonazol, boskalid, difenokonazol) a insekticidů (imidacloprid, clothianidin). Naopak herbicidy jako glyfosát a jeho metabolit AMPA, byť rozšířené, vycházely relativně níže v ekologickém riziku.

Co s tím - náhrady a lepší praxe

• Nahrazovat vysoce perzistentní/toxické látky alternativami s nižší zátěží (bioinsekticidy, botanické přípravky, prospěšné mikroorganismy).
• Posilovat agrotechniku: rotace plodin, krycí plodiny, redukovaná orba, cílená aplikace a prevence úniku mimo plochu.
• Využívat integrovanou ochranu rostlin (IPM) a pravidelně vyhodnocovat rizikové indikátory.
• Opírat se o přísnou (a prediktivní) regulaci a monitoring reziduí v půdě, vodě i potravinách.

Shrnutí AI

Další zdroje

• Journal of Hazardous Materials – domovská stránka časopisu
• FAO: Pesticides use and trade 1990–2022
• EU Pesticides Database
• Nařízení (ES) č. 1107/2009
• Glyphosate v těhotenství – přehled rizik (The Conversation)
• Vliv pesticidů na sociální chování ryb (The Conversation)
• Subletální dávky pesticidů a hmyz (The Conversation)

::contentReference[oaicite:0]{index=0}