Archeologové z FF ZČU v Plzni zkoumali, jak kolektivizace ve 30. letech změnila život kyrgyzských pastevců. Výzkum v horských oblastech Kyrgyzstánu odhalil proměny tradičních sídel a způsoby obživy od kočovného k usedlému životu. Výzkum podporují MŠMT a EU.

Pracovní tým FF Západočeské univerzity v Plzni (ZČU) se na začátku října vrátil z výzkumné expedice do Kyrgyzstánu. Cílem projektu Zdivočelá země bylo zmapovat, jak kolektivizace ve 30. letech 20. století změnila tradiční sídelní strukturu a způsob života místních komunit.

Geografické zázemí výzkumu

Archeologové se zaměřili na horské oblasti na jihu Kyrgyzstánu, kde dříve kočovné komunity přešly k usedlému životu. Původní způsob obživy Kyrgyzů, založený na střídání letní vysokohorské pastvy džailo a zimovišť v údolích a na úpatí hor (kyšlak), byl v 30. letech nahrazen kolchozy a sovchozy. Proti změnám někteří obyvatelé bojovali a byli deportováni do jiných oblastí či do Gulagu.

Osady a jejich proměny v Batkenské oblasti

V osadě Ravat ve výšce 1800 m n. m. dokumentovali historickou strukturu osídlení a jeho proměny. Průzkum potvrdil dlouhou tradici sídlění od pravěku po novověk a odhalil i zbytky středověké karavansaraje, kterou místní kolchoz využíval jako sklad paliva a opravnu traktorů. Původní stavba byla později rozebrána kvůli nedostatku stavebního materiálu; cihly z karachanidského období (10.–12. století) posloužily při výstavbě sovětských sušiček bavlny v Samarkandeku u hranic s Tádžikistánem.

Kolchozní džailo a denní život

Druhá část vesnice sloužila jako kolchozní džailo pro letní pastvu, kam se celá komunita až do 80. let 20. století vždy v létě stěhovala. Dnes bývalé domy a hospodářské areály poskytují svědectví o každodenním životě kyrgyzských kolchozníků.

Další lokality v Ošské oblasti

V Ošské oblasti pokračoval výzkum ve třech horských vsích v nadmořské výšce 1400 až 2200 m n. m. Archeologové z dokumentovali materiální pozůstatky spojené s přechodem od kočovného k usedlému způsobu života a zaznamenávali vzpomínky pamětníků. Na lokalitě Ak-Džar odkryli zbytky usedlostí po deportaci obyvatelstva. Místo po staletí sloužilo jako zimoviště kmene Kodokočun, jehož obyvatelé byli v letech 1952–1953 přesídleni do Ferganské doliny, kde pracovali na bavlníkových plantážích. Archeologové zde zachytili pozůstatky domů i předměty každodenní potřeby z 19. a první poloviny 20. století.

Projekt a spolupráce

Expedice proběhla v rámci projektu Zdivočelá země: archeologický a transdisciplinární výzkum resilienčních strategií ve 20. století (OP JAK, reg. č. CZ.02.01.01/00/23_025/0008705), který je podporován Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy a spolufinancován Evropskou unií.