První česká družice VZLUSAT-2 schopná pořizovat snímky Země s vysokým rozlišením přirozeně zanikla v atmosféře 30. listopadu. Za čtyři roky monitorovala radiační prostředí a posílala cenné vědecké údaje. Vědci z ZČU v Plzni byli posledními, kdo s ní navázali kontakt.

VZLUSAT-2, první česká družice schopná pořizovat snímky Země s vysokým rozlišením, přirozeně zanikl v atmosféře v neděli ráno 30. listopadu. Poslední obousměrný kontakt s ním navázali vědci ze ZČU a jejich plzeňská pozemní stanice. Mise, která trvala téměř čtyři roky, tak skončila podle matematických modelů zánikem v kosmickém prostoru a následným vstupem do atmosféry.

Současně s ukončením provozu bylo zřejmé, že poslední komunikace proběhla těsně před samotným zánikem satelitu. Tým z ZČU řízený z plzeňské stanice navázal v sobotu večer kontakt ve chvíli, kdy se VZLUSAT-2 pohyboval ve výšce kolem 180 km nad Zemí. Podle Ivo Veřtát ze ZČU šlo o okamžik, kdy bylo možné stáhnout závěrečný balík telemetrických a vědeckých dat:

„Obousměrné spojení se podařilo v momentě, kdy se satelit pohyboval ve výšce přibližně 180 km nad Zemí. V této kritické fázi, kdy již zbytková atmosféra satelit výrazně brzdí a zahřívá jeho povrch, jsme dokázali stáhnout závěrečný balík telemetrických a vědeckých dat,“ Ivo Veřtát ze ZČU

During its operational period, VZLUSAT-2 monitoroval radiační prostředí a zaznamenával jedny z energeticky nejsilnějších jevů, známých jako gama záblesky. Během mise poslal na Zemi řadu snímků, včetně záběrů Prahy, Slovenska, Maďarska či Alp. Současně se měřilo kosmické počasí – stav vesmírného prostoru 500 kilometrů nad Zemí – a sledovalo se množství radiace, částic, vlhkost a rentgenové záblesky, které vypovídají o vesmírných katastrofách či zhroucení hvězd.

Data pocházela z ZČU, odkud tým výzkumu posílal data dalším vědcům po světě. „Není zde čas na chyby… největší výzvou bylo zajistit nonstop provoz během přeletů v denních i nočních časech pomocí nízkonákladových řešení,“ uvedl Jiří Masopust ze ZČU. Mise postupně vyžadovala úsilí plzeňského týmu a jeho partnerů, což zahrnovalo spolupráci s českými firmami při vývoji a výrobě a zajištění provozu družice.

Podle popisu posledních okamžiků satelitu zůstávaly nízké oběžné dráhy a samotná dohlednost CubeSat tříd zůstávala omezená. Často se proto stává, že satelity shoří nad oceánem a jejich zánik je nutné matematicky dopočítat. Při závěrečném kontaktu se Plzeňí v sobotu večer ve 21:48 satelit nacházel ve výšce přibližně 180 km; v 23:26 UTC přijala a dekódovala datový paket stanice na Aljašce, když byl satelit ve výšce 177 km. Podobně v neděli kolem 1:40 ráno nad Antarktidou zaznamenala signál stanice, avšak výška klesla na 170 km a následně nebyly pakety automaticky dekódovány kvůli dopplerovským chybám. Dopplerovy jevy tedy ovlivnily zpracování posledních dat. Matematické modely predikují zánik satelitu kolem 4:30 UTC v oblasti mezi Antarktidou a Jižní Amerikou.

VZLUSAT-2 byl úspěšným nástupcem mise VZLUSAT-1, která rovněž skončila přirozeným zánikem v atmosféře v červnu 2023. Projekt vedl VZLU (Výzkumný a zkušební letecký ústav) a klíčovou roli v komunikaci se satelitem sehrál tým ze ZČU, který provozoval vlastní pozemní stanici v Plzni. Do vývoje a výroby se zapojily české technologické firmy jako Esc Aerospace, Rigaku Innovative Technologies Europe, TTS, Advacam, Spacemanic, Eltvar či Needronix. Vědecké experimenty a zpracování dat probíhaly za grantové podpory TAČR a GAČR.

Prezentovaný výstup z mise i její technicko-vědecký rámec potvrzují významný český přínos v oblasti malých družic CubeSat na národní úrovni a ukazují, že i s redukovanými rozpočty lze budovat kontinuitu výzkumu a mezinárodní spolupráce.