V Moravských Budějovicích byla slavnostně otevřena nová přístavba Domu svatého Antonína, domova důchodců. Stavba, navržená architektem Michalem Zlatuškou, klade důraz na ekologii s podlahovým topením a zelenou střechou.
V Moravských Budějovicích byla slavnostně otevřena nová přístavba Domu svatého Antonína, domova důchodců, za účasti brněnského biskupa Pavla Konzbula, který stavbě požehnal. Tento pětipodlažní objekt, který klade důraz na udržitelnost, obsahuje ekologické prvky jako jsou podlahové topení poháněné šesti tepelnými čerpadly a zelenou střechu se systémem pro zpětné využití srážkové vody.
Ředitel domova Petr Žák uvedl, že do této nově otevřené části se přesune 84 obyvatel ze starší budovy, která projde rekonstrukcí. Plány na přístavbu mají dlouhou historii, avšak konkrétní přípravy projektu započaly teprve v roce 2020. Úplná projektová dokumentace včetně stavebního povolení byla připravena za rok a půl. Stavba začala v říjnu 2023 a dokončena byla 1. března 2024.
Budovu navrhl architekt Michal Zlatuška a postavila ji společnost V Stav Hrotovice za celkovou cenu 160 milionů korun. Ministerstvo životního prostředí přispělo 67 miliony, Kraj Vysočina daroval 20 milionů a město Moravské Budějovice přispělo 10 miliony. Další finance byly získány prostřednictvím sbírky a od Kongregace Milosrdných sester svatého Karla Boromejského, vlastníka a provozovatele domova.
Fasáda přístavby je zdobena abstraktním obrazem z kortenového děrovaného plechu, který nese motiv křesťanského kříže a proměny mládí ve stáří, jehož autorem je architekt Jiří Šťasta. Celkem 40 pokojů, většinou dvoulůžkových, je vybaveno vlastním sociálním zázemím, a ve druhém a pátém patře se nacházejí centrální koupelny s vanou.
Původní Dům svatého Antonína, postavený v letech 1934 až 1936, sloužil jako klášter, kde boromejky provozovaly mateřskou a dívčí školu a pořádaly kurzy i duchovní cvičení. Po zabavení Sudet Němci sloužil klášter jako útočiště pro české obyvatelstvo. Během války a po ní budova sloužila jako lazaret a po roce 1948 jako škola. Následně se transformovala na domov důchodců. V roce 1976 přešla správa z katolické Charity na Ústav sociálních služeb Třebíč, a v roce 1991 byl majetek navrácen boromejkám.
