Konfliktní vztahy v mládí urychlují stárnutí, varuje studie

Nová studie Univerzity ve Virginii odhalila, že agrese a konflikty s otci a přáteli v dospívání mohou urychlit biologické stárnutí. Třináctiletí s problematickými vztahy vypadají ve 30 letech starší. Výsledky platí pro muže i ženy.

Nová dlouhodobá studie Univerzity ve Virginii ukazuje, že způsob, jakým se dospívající chovají k blízkým lidem, se neodráží jen na jejich psychice, ale i na těle. Agrese a nepřátelství vůči přátelům a dlouhodobé konflikty s otci v pozdní adolescenci jsou spojeny se zrychleným biologickým stárnutím kolem 30. roku života.

Výzkumný tým vedený profesorem psychologie Josephem Allenem sledoval 123 mladých lidí po dobu 17 let – od 13 do 30 let. Opakovaně hodnotili jejich vztahy s rodiči a blízkými přáteli a v dospělosti měřili řadu zdravotních ukazatelů, jako je cholesterol, krevní tlak, hladina cukru v krvi, počet bílých krvinek, zánětlivé markery a další proteiny. Z těchto dat sestavili ukazatel biologického věku – tedy toho, jak „staré“ je tělo ve srovnání s kalendářním věkem.

Výsledek je poměrně jasný: třináctiletí, kteří se chovali nepřátelsky k přátelům a později měli trvalé konflikty s otci, vykazovali ve 30 letech výrazně „starší“ biologický profil než vrstevníci s klidnějšími vztahy. Tento efekt se objevil u mužů i žen.

Co přesně studie zjistila

Studie se zaměřila nejen na to, jak dospívající vnímají sami sebe, ale i na to, jak je vidí jejich okolí. Přátelé popisovali, jak často se setkávají s trestajícím, útočným nebo ironicky zraňujícím chováním. Rodiče, zejména otcové, byli hodnoceni v situacích konfliktu – jak často dochází k hádkám, jak intenzivně probíhají a jaké jsou následky.

Ukázalo se, že nejproblémovější jsou dva typy vzorců chování:

Trvalé konflikty s otci v pozdním dospívání – opakované a intenzivní hádky, neustálé napětí, pocit ohrožení či nedůvěry.
Nepřátelské, „trestající“ chování vůči blízkým přátelům ve dvaceti letech – shazování, manipulace, výbuchy hněvu, pasivní agrese.

Tyto faktory byly silněji spojené s vyšším biologickým věkem než mnohé klasické psychosociální proměnné. Závěr je, že kvalita vztahů v dospívání a rané dospělosti je významným prediktorem dlouhodobého fyzického zdraví – nejen rizika srdečních onemocnění, ale celkové „opotřebovanosti“ organismu.

Biologické stárnutí: co to vlastně znamená?

Biologický věk není pouze číslo v občance. Vědci využívají soubory biomarkerů – například krevní tlak, krevní lipidy, zánětlivé ukazatele, hladinu cukru v krvi či funkci imunitního systému – a z nich sestavují skóre, které odráží tzv. allostatickou zátěž, tedy dlouhodobé opotřebení organismu stresem. Vyšší allostatická zátěž znamená rychlejší stárnutí a vyšší riziko chronických chorob, jako jsou kardiovaskulární onemocnění, cukrovka, některé formy rakoviny či osteoartróza.

Studie Univerzity ve Virginii ukazuje, že agresivní a konfliktní vztahy v dospívání mohou přispívat právě k tomuto dlouhodobému stresu. V kombinaci s dalšími faktory – nezdravým životním stylem, kouřením, alkoholem či nedostatkem pohybu – se pak biologický věk „zrychluje“. Podobné výsledky přinesly i další studie, které propojily problémy v vrstevnických vztazích v adolescenci s rychlejším epigenetickým stárnutím v dospělosti.

Proč jsou konflikty s otci tak výrazným rizikem

Joseph Allen a jeho tým upozorňují, že vztahy s matkami často formují náš vzorec pro intimní a partnerské vztahy, zatímco vztahy s otci bývají více spojovány s tím, jak si povedeme „ve světě“ – v práci, v kolektivu, v roli dospělého člověka.

Konflikty s otci mohou mít několik specifik:

bývají vnímány jako více ohrožující a intenzivní – zejména tam, kde je přítomen křik, fyzická převaha nebo hrozba trestu,
často souvisejí s tématy autonomie, odpovědnosti a výkonu („nebudeš mi poroučet“, „musíš se víc snažit“),
mohou být formovány dlouhodobými vzorci v rodině – např. tolerancí k fyzickým trestům či k agresivní komunikaci.

To neznamená, že matky nehrají roli – spíše se ukazuje, že konflikty s otci mají v této studii silnější předpovědní hodnotu pro biologické stárnutí. Zároveň je ale důležitá celková atmosféra v rodině a to, jak se řeší spory obecně.

Souvislost s českými teenagery

Ačkoliv studie pochází z USA, její závěry jsou velmi relevantní i pro české prostředí. Data z výzkumů v ČR ukazují několik trendů:

Podle analýz trendů duševní pohody u českých adolescentů roste počet psychických potíží, zejména u dívek, a klesá spokojenost se životem.
Národní a evropská data ukazují, že až 20 % dětí a dospívajících zažije nějakou formu duševní poruchy, přičemž první příznaky se často objevují před 14. rokem a až tři čtvrtiny před 24. rokem.
Výzkumy rizikového chování a traumat u českých adolescentů potvrzují, že agresivní chování, násilí v rodině či šikana jsou významným rizikovým faktorem pro jejich další životní dráhu.
Sociologické studie ukazují, že konflikty mezi rodiči, včetně tělesných trestů, jsou v českých rodinách stále poměrně rozšířené a část dospívajících je vnímá jako přijatelné.

Pokud tyto poznatky spojíme se studiemi o biologickém stárnutí, vychází z toho jasné sdělení: kvalita vztahů v rodině a s vrstevníky není jen „měkký“ psychologický problém, ale i otázka dlouhodobého fyzického zdraví.

Co z toho plyne pro rodiče, školy a práci s mládeží

Studie zdůrazňuje, že agresivní chování a nepřátelské vztahy by neměly být brány jako „normální puberta“, která „prostě přejde“. Naopak mohou fungovat jako časný varovný signál – nejen pro duševní zdraví, ale i pro budoucí tělesný stav dítěte.

Co se dá v praxi dělat?

V rodině: učit se zvládat konflikty bez ponižování, křiku a vyhrožování; přiznat chybu a omluvit se; nebagatelizovat problémy dospívajícího („to přejde“, „všichni jsme to přežili“), ale brát je vážně.
U otců a otcovských figur: pracovat s vlastními vzorci zvládání hněvu, vyhledat podporu (poradna, terapie), pokud se konflikty opakují a eskalují; být pro dospívajícího dostupným a předvídatelným dospělým, ne zdrojem trvalé hrozby.
Ve škole: posilovat programy zaměřené na vztahové dovednosti, řešení konfliktů, prevenci šikany a podporu duševního zdraví; nabízet žákům bezpečný prostor, kde mohou včas vyhledat pomoc.
V systému péče: rozvíjet dostupné poradenské služby, rodinnou terapii a preventivní programy, které pracují nejen s dítětem, ale i s rodiči.

Joseph Allen upozorňuje, že pokud se dospívající opakovaně zaplétá do nepřátelských vztahů, je to signál, který si zaslouží pozornost: nejde jen o „špatné chování“, ale o možný ukazatel budoucích potíží – psychických i fyzických.

Shrnutí AI

Dlouhodobá studie Univerzity ve Virginii sledovala 123 lidí od 13 do 30 let a zjistila, že agresivní chování vůči přátelům a přetrvávající konflikty s otci v dospívání souvisejí se zrychleným biologickým stárnutím ve třiceti letech. Rozdíl se projevuje na souboru zdravotních ukazatelů a platí pro muže i ženy.

Vztah s otcem bývá často spojen s tím, jak si mladý člověk věří ve „velkém světě“ – v práci, mezi vrstevníky, v dospělých rolích. Konflikty s otcem mohou být vnímány jako intenzivnější a hrozivější, a proto přinášejí větší stresovou zátěž. Studie ukazuje, že právě trvalé konflikty s otci v pozdním dospívání jsou silným prediktorem zrychleného stárnutí.

V Česku roste výskyt psychických potíží u dospívajících a až pětina dětí a mladých lidí zažije nějakou formu duševní poruchy. Výzkumy také ukazují výskyt násilí v rodinách a agresivního chování mezi vrstevníky. To vše naznačuje, že vztahové napětí a konflikty mohou podobně jako v zahraničních studiích přispívat ke zvýšenému stresu a riziku předčasných zdravotních problémů.

Dospívající, který se opakovaně dostává do nepřátelských vztahů, potřebuje pozornost, ne jen tresty. Rodiče mohou začít u sebe – zklidnit vlastní reakce, nebát se říct „tohle už nezvládám“ a vyhledat odbornou pomoc. Důležité je konflikty nepřehlížet ani nebagatelizovat, ale brát je jako signál k intervenci, která chrání psychiku i dlouhodobé fyzické zdraví dítěte.