Ukládání rakví v Doudlevcích je kvůli jílovité půdě a delší tlecí době problematické, jak oznámili správci plzeňských hřbitovů. Starší část hřbitova má nevhodné podmínky, ale pohřby jsou možné v novější časti. Počet pohřbů zůstává konstantní, přestože komplikace přetrvávají. Výjimečná povolení jsou možná.
Ukládání rakví se zesnulými do země na hlavní části hřbitova v plzeňských Doudlevcích se po desetiletích stává téměř nemožným úkolem. Tento vývoj oznámili správci městských hřbitovů, kteří poukázali na důsledky hydrogeologického průzkumu a stanoviska hygieniků. Složení půdy na místním pohřebišti se ukázalo jako velmi nepříznivé.
Podle výsledků průzkumu je ve starší části doudleveckého hřbitova v zemi mimořádně vysoké množství jílu, což má zásadní vliv na takzvanou tlecí dobu, která se značně prodlužuje. Ředitelka Správy hřbitovů a krematoria v Plzni Kateřina Šneberková uvedla, že tento faktor prodlužuje tlecí dobu až na čtyřicet let.
Přesto stále existuje možnost pohřbu do země v novější části hřbitova směřující k Radobyčicím. Naproti tomu na některých místech Ústředního hřbitova v Plzni-Doubravce problém definitivně řešen nebyl, ale došlo k úpravě tlecí doby – od původních deseti let na pětadvacet.
I přes tyto komplikace zájem o pohřbívání do země zůstává konstantní. Lucie Korelusová z městské správy hřbitovů konstatovala, že zájemci neodchází, a pohřby se konají přibližně v šedesáti případech ročně. Dodává, že zatímco ve městě zůstává počet stabilní, je možné, že na venkově je tento způsob pohřbívání ještě oblíbenější.
Možnost výjimečného povolení pro pohřeb ve staré části Doudlevců stále existuje, a to v případech, kdy je to posledním přáním zesnulého. V takovém případě musí rozhodnutí schválit správce pohřebiště i Krajská hygienická stanice.
Historie pohřbů v Doudlevcích sahá až do roku 1922, kdy byla obec ještě samostatnou vesnicí a místní obyvatelé byli pohřbíváni v nedalekých Liticích. Od té doby se místní hřbitov rozšiřoval, avšak nadále čelí výzvám, které změny v zemi přinášejí.
