Na Plzeňsku v obci Borovno funguje unikátní útulek U Františka, který se stará o psy z laboratoří, především bígly oblíbené pro laboratorní účely. Útulek našel nový domov pro 150 psů. Je plně obsazený kvůli přílivu z laboratoří. Psi potřebují resocializaci. Příkladem je pes Heřman, který se naučil základům díky pomoci domácí fenky. Přes výzvy mají psi silnou vazbu k majitelům.

Na Plzeňsku, konkrétně v obci Borovno, funguje unikátní útulek, který poskytuje domov psům, kteří byli dříve využíváni na laboratorní pokusy. Jedná se o jediné zařízení svého druhu v celé České republice, které spolupracuje s laboratořemi, jež sem posílají psy po ukončení testování. Nejčastěji se jedná o plemeno bígl, které je pro laboratorní účely oblíbené kvůli své velikosti, zdraví a povaze.

Za posledních pět let se útulku U Františka podařilo najít nový domov pro 150 psů, čímž jim darovali druhou šanci na život. Andrea Gašparec, předsedkyně útulku, vysvětluje, že bíglové jsou svými vlastnostmi ideální, ale zároveň to z nich činí často zneužívané laboratorní psy.

Útulek nyní čelí plným kapacitám, což je důsledek stále většího přílivu psů z laboratoří, které s útulkem a ministerstvy spolupracují. Alena Holá, ošetřovatelka v útulku, poznamenává, že tito psi prakticky nic neznají a je nutné je znovu socializovat, což je proces obdobný výchově štěněte.

Následky této minulosti lze ilustrovat na příběhu Milana Tymkiva, který adoptoval laboratorního psa jménem Heřman. Ten, díky pomoci domácí feny Zuzany, postupně učil základním dovednostem. Avšak během konfliktu mezi oběma psy se Heřman vrátil do stádia, kdy odmítal vycházet schody a i další pokroky šly zpět.

I přes tyto výzvy, Tymkiv poznamenává, že Heřmanova nízká úroveň „vývoje“ má svá pozitiva. Tvrdí, že pes je neobvykle vděčný a vykazuje silnou vazbu k majiteli. Příběhy jako ten Heřmanův ukazují, jak adopce psů z laboratoří může přinést nové začátky pro zvířata i adoptery, navzdory překážkám, které mohou po cestě nastat.