Lidé poctivě dodržovali rituály, které je měly chránit celý rok až do dalších svátků.
Mezi rituály patřilo například mytí. Hospodáři ze starého Bolevce se na Velký pátek omývali v takzvané Kněží jámě. Věřili, že je to ochrání od prašiviny. Ta už nehrozí a stejně bychom se už v Kněží jámě neumyli, protože na jejím místě stojí 32. základní škola. Za obnovení by možná stál zvyk, kdy se na Bílou sobotu zapálil před katedrálou svatého Bartoloměje na Náměstí Republiky oheň. Říkalo se tomu pálení Jidáše a když oheň dohořel, brali si z něj Plzeňané uhlíky. Doma je strčili na půdu za trám, aby do stavení neuhodilo.
Na Velikonoce se mají podle pověstí také otevírat poklady. Na vrchu Chlum na Doubravce prý roste divotvorná metlice, která poklady otevírá, u kostela Všech svatých na Roudné se zas dá údajně najít klíč, který otevře poklad na Radyni ve Starém Plzenci.
Ti, co by si chtěli otvírání pokladů vyzkoušet, ale musí dávat pozor. Při zpáteční cestě s pokladem je nutné klíč zahodit, jinak by dotyčné ho zlé mocnosti mohly roztrhat na kusy. To se podle pověsti stalo řeznickému tovaryši z Plzně, kterému radil dokonce plzeňský kat.
