Do Jihlavy se po 101 letech vrátil ponocný — průvodce Marek Skřivánek v historické podobě vede populární večerní vycházky po centru, připomíná staré hlídky, povinnou lucernu a dějiny ponocných.

Do jihlavských ulic se po 101 letech vrátil ponocný. V krajském městě Vysočiny ho nyní může potkat každý, kdo se vypraví na večerní procházku — má beranici, dlouhý kabát s lesklými knoflíky, lucernu, halapartnu a volský roh, na který dává znamení.

Postavu nočního hlídače ztvárňuje průvodce Marek Skřivánek z organizace Brána Jihlavy. Kabát mu zapůjčil divadelník Karel Paštyka, halapartnu má vypůjčenou z havířského průvodu. Roh si pořídil sám a jako samouk se na něj učí troubit.

Vycházky se rychle staly hitem — skupiny mívají kolem čtyřiceti účastníků a termíny se rychle zaplňují. Podle pořadatelů už se uskutečnilo sedm večerních vycházek a další jsou vypsané. V adventu 2025 přibyla i vánoční varianta trasy, což přispělo k širšímu ohlasu i v regionálních přehledech, například ve zprávách Vysočina.

Kam ponocný vodí lidi a co cestou ukazuje

Vánoční procházka vede osvětleným centrem a míří k místům, která si s Jihlavou lidé nejčastěji spojují. Trasa obvykle startuje u Jihlavského podzemí v ulici Hluboká, pokračuje kolem městské knihovny a kostela sv. Jakuba, přes Masarykovo náměstí k hradbám, k bráně Matky Boží a do parku Gustava Mahlera.

Během pochodu ponocný vysvětluje, jak se dříve v Jihlavě hlídalo a proč noční hlídky neznamenaly jen ticho, ale i bdělost kvůli nebezpečí požárů. Vycházky se věnují i starým vánočním zvykům v jihlavských domácnostech.

Aktuální nabídku a termíny procházek zveřejňuje městský portál #DoJihlavy.

Ponocní v Jihlavě skončili v roce 1924

Historicky ponocní spolupracovali s hlásnými, kteří kontrolovali, zda hlídači skutečně obcházejí své okrsky. Když někde vznikl požár, ponocný předával poplach právě hlásnému.

V Jihlavě ponocní zanikli v roce 1924, jejich povinnosti převzalo četnictvo. Služby bývaly dlouhé — v zimě chodili asi od 21:30 do 4:30 ráno, v létě obvykle končili dříve, přibližně kolem 3:30, kdy začalo rozednívat.

Archivní záznamy ukazují i rozsah tehdejšího týmu: v roce 1877 mělo město deset nočních hlídačů. Radní v roce 1890 řešili jejich žádost o přidání za jednu noc a přidali jim méně, než požadovali.

Lucerna nebyla jen rekvizita. Byla povinná

Jihlava měla kdysi osvětlené především hlavní ulice; ve vedlejších po setmění přibývalo rizik. Kdo vyšel večer ven, měl mít lucernu — nejen pro pohodlí, ale kvůli bezpečnosti a kontrole, aby ostatní viděli člověku do tváře.

Práce ponocného byla fyzicky nebezpečná. Halapartna sloužila jako znak služby, ale zároveň jako prostředek ochrany. Z dobových zpráv vyplývá, že se občas stávalo, že byl noční hlídač při výkonu služby napaden.

Skřivánek si pro roli zvolil jméno Franz (česky František). Podle záznamů patřilo toto jméno na počátku 20. století mezi jihlavskými ponocnými k nejčastějším.