Lupina se na Šumavě z okrasné rostliny rozšířila do invazivní hrozby díky své schopnosti adaptace a stavebnímu rozvoji. Vytváří hustou pokrývku, obohacuje půdu a mění ekosystémy. NP Šumava bojuje opakovanou sečí, avšak důležitá je i spolupráce s majiteli pozemků.
Na Šumavě si lupina našla své místo už v meziválečných letech, kdy byla pěstována jako okrasná rostlina v místních zahradách. Tehdy však její populace zůstávala stabilní. Výrazného rozšíření se dočkala až před zhruba patnácti lety, kdy se začala šířit po celém regionu. Tento trend souvisí s její schopností adaptovat se na místní klimatické podmínky a též se stavebním rozvojem v oblasti za poslední dvě dekády, což potvrzuje krajinná ekoložka Daniela Steinbachová ze Správy NP Šumava.
Nové komunikace, mostky a turistické trasy na Šumavě vytvořily ideální podmínky pro její šíření. Příkladem je výstavba cyklostezky mezi Kvildou a Horskou Kvildou, kde dnes monitorujeme lupinu na několika nových lokalitách. Podobné případy evidujeme u Hraběcího mostu přes Roklanský potok a u lávky na Černém Kříži. Lupina často uniká z okrasných zahrad do okolní přírody, čímž invazuje do oblastí jako Dobrá, Srní či Kvilda.
Kyselé půdy na Šumavě jí vyhovují a tento druh prostředí se stále zhoršuje, což je jedním z důvodů jejího úspěchu. Lupina vytváří na jaře hustou listovou pokrývku, která zastiňuje okolní vegetaci, a váže vzdušný dusík prostřednictvím rhizobiálních bakterií, čímž obohacuje půdu o živiny. Tyto invazní vlastnosti mění přírodní stanoviště na živinově bohatší, což má dlouhodobé negativní důsledky pro místní ekosystém.
Správa NP Šumava zasahuje proti lupině intenzivně zhruba posledních deset let. Účinnou metodou se ukázala být opakovaná seč křovinořezem, která zabraňuje kvetení a rozšiřování semen. Tím je umožněno jiným rostlinám vyklíčit a rozvinout se, čímž se postupně snižuje dominance lupiny. Je důležité pečlivě likvidovat posekanou biomasu ekologicky v certifikovaných zařízeních.
Na území NP Šumava je klíčové, aby se do boje proti lupině zapojili i majitelé pozemků, kde se tato rostlina vyskytuje. Jejich povinností je aktivně přispět k jejímu vyhubení, což je možné s finanční podporou Správy NP Šumava. Podle mluvčího Jana Dvořáka je spolupráce s místními obyvateli a soukromými vlastníky nezbytná k udržení biologické rozmanitosti regionu a prevenci škod způsobených tímto invazním druhem. Odpovědný přístup je klíčem k úspěchu.
