Konec psů na řetězu a pohlavkování dětí. Které další zákazy platí od ledna 2026?

Petardy řešili všichni. Jenže od 1. ledna 2026 začaly v Česku naplno platit i další změny, konec dlouhodobého uvazování psů a výslovný zákaz fyzického trestání dětí. Stát tím znovu posouvá hranici toho, co je „soukromá věc“ – a otevírá otázku, na kterou narazí každé podobné opatření - kdo to bude kontrolovat, jak se to prokazuje a co skutečně hrozí při porušení?

Pyrotechnika byla v posledních dnech nejhlasitější novoroční téma. Jenže od 1. ledna 2026 začaly naplno platit i jiné změny, které se dotýkají každodenního života – a často mnohem citlivěji než petardy. První je konec dlouhodobého uvazování psů, druhá výslovný zákaz fyzického trestání dětí. Obě novinky spojuje jedna věc: stát říká, co už v domácnosti „není v pořádku“. A současně naráží na otázku, kterou Češi u podobných opatření kladou nejčastěji: kdo to bude hlídat a jak se to bude vymáhat?

Pes u boudy na řetězu? Od ledna ne

Změna kolem psů je na první pohled jasná: dlouhodobé uvazování psa se od ledna 2026 považuje za nepřípustné. Z právního pohledu jde o rozšíření pravidla, které se už dříve týkalo části chovatelů – nyní se ale „dovršila“ přechodná fáze a zákaz dopadá i na psy narozené před rokem 2025.

Novela zároveň popisuje, že nejde o zákaz jakéhokoli omezení pohybu psa. Počítá se s tím, že v běžném životě mohou nastat situace, kdy je krátkodobý úvaz pod dohledem přijatelný – typicky při krmení, ošetření, úklidu nebo když nelze psa bezpečně zajistit jinak. V praxi to má být rozdíl mezi „na chvíli a pod dohledem“ a „takhle žije pořád“.

Vymahatelnost - kde je stát silnější

Z obou novinek je právě uvazování psů ta, kterou lze kontrolovat snáz. Ne proto, že by inspektoři chodili plošně po vesnicích, ale protože jde o věc viditelnou. Stačí plot, dvůr, zahrada, sousedský pohled, případně podnět. Kontrolní roli má v tomto směru především státní veterinární dozor a navazující správní řízení.

Nové nastavení je navíc postavené i na odrazující sankci. Při porušení se mluví o vysokých pokutách; u fyzických osob může jít až do milionu korun, u podnikatelů a firem ještě výš. Vedle toho hrozí i odebrání zvířete a zákaz chovu na několik let. A právě kombinace „viditelné situace“ a „citelných následků“ je důvod, proč se dá čekat, že u psů bude dopad novely v terénu rychlejší než u výchovy dětí.

Trestání dětí, bude stát hlídkovat v obýváku?

Druhá změna je společensky citlivější. Občanský zákoník nově výslovně říká, že péče o dítě má probíhat bez tělesného trestání, bez působení duševního strádání a bez ponižujících opatření. Právně je důležité hlavně to, že nejde jen o obecnou frázi – text je napsaný přímo jako součást definice rodičovské odpovědnosti.

Na rozdíl od uvazování psa ale tady naráží vymáhání na přirozenou hranici - většina podobných situací se odehrává v soukromí a bez svědků. Změna proto nebude fungovat jako „policie na facky“. Spíš nastavuje jasný standard, ke kterému se budou vracet soudy a orgány sociálně-právní ochrany dětí ve chvíli, kdy už se řeší problém – například v opatrovnických sporech, při podezření na násilí nebo při dlouhodobých konfliktech v rodině.

Vymahatelnost - nejdřív norma, potom sankce

U tohoto typu pravidel stát obvykle postupuje ve dvou krocích. Nejprve přijde norma – tedy jasná věta v zákoně, co je přijatelné a co ne. Teprve potom se postupně ukáže, jak ji budou vykládat instituce: jak ji použije soud, jak ji uchopí OSPOD, jak na ni budou reagovat školy, poradny a krizové služby.

V praxi to může mít dva protichůdné efekty. Na jedné straně může zákon posílit ochranu dětí v rodinách, kde se problémy dlouho bagatelizovaly. Na druhé straně vyvolá obavu z „přílišného zasahování státu“, protože hranice mezi přísnou výchovou, nevhodným chováním a násilím bývá v každodenních příbězích složitější než v paragrafech. Rozhodující tak bude, zda se z novinky stane hlavně opora pro řešení skutečně rizikových situací, nebo se začne používat i v konfliktech, kde jde spíš o vyhrocené vztahy než o ohrožení dítěte.

Stát neustále přidává pravidla

Obě změny ukazují stejný trend: stát se častěji pouští do témat, která byla dřív považovaná za „domácí věc“. U psů to dává smysl i kvůli dlouhodobé kritice řetězů jako formy týrání. U dětí jde o posun směrem k tomu, aby se fyzické tresty přestaly brát jako běžná součást výchovy.

Zároveň ale platí, že zákon sám o sobě realitu nezmění. U psů bude klíčové, zda se lidé dokážou přizpůsobit technicky – tedy zajistit psovi prostor, výběh, zabezpečený dvůr, případně upravit režim chovu. U dětí bude klíčové, jestli se „nová věta v zákoně“ promění i v dostupnější podporu pro rodiče, poradenské služby a prevenci. Jinak hrozí, že se z dobrého úmyslu stane jen další položka na seznamu, u které se bude opakovat známá česká otázka: „A kdo to bude kontrolovat?“

Shrnutí

Znamená to zákaz dlouhodobého uvazování psa v prostorách určených pro chov i v domácnosti. Krátkodobý úvaz pod dohledem zákon připouští jen ve výjimečných, praktických situacích.

Klíčovou roli má státní veterinární dozor. V praxi se kontrola často spouští podnětem a řeší se ve správním řízení, kde může dojít i na odebrání zvířete.

Nejde o „policii v obýváku“. Změna nastavuje jasný standard v občanském zákoníku a bude důležitá hlavně v situacích, kdy už se řeší ohrožení dítěte, opatrovnické spory nebo domácí násilí.

U psů je situace často viditelná a prokazatelná. U dětí se většina problematických situací odehrává v soukromí, takže zákon funguje spíš jako opora pro instituce v už řešených případech než jako plošná kontrola.