Plzeňští archeologové ze ZČU ve spolupráci s Gulag.cz připravují v roce 2026 výzkum sovětských pracovních táborů v Kazachstánu; při prvním průzkumu objevili tři neznámé tábory, artefakty a hřbitov, možná československá stopa.

Plzeňští archeologové ze Západočeské univerzity v Plzni se chystají zkoumat pozůstatky sovětských pracovních táborů v dnešním Kazachstánu. Spolupracují s organizací Gulag.cz. Už při první obhlídce na přelomu září a října 2025 našli předměty připomínající každodenní život vězňů.

Největší překvapení ale přinesl terén. Tým narazil na tři další tábory, o nichž předem nevěděl. Jeden z nich leží ve stepi mimo současná sídla a dochoval se neobvykle dobře – včetně hospodářského zázemí.

Tři známé body na mapě, další tři objevené v terénu

Badatelé měli dopředu vytipované tři lokality v oblastech Karagandy a Žezkazganu. Pomohly jim předchozí výpravy Gulag.cz i historické špionážní satelitní snímky z amerických archivů. Když ale místa procházeli přímo v krajině a nasadili drony, objevili další tři tábory.

Dva z nových táborů leží na okrajích dnešních sídel, třetí je daleko od civilizace. Právě ten je pro vědce klíčový: v otevřené krajině zůstaly stopy baráků a dalších staveb i zbytky oplocení z ostnatého drátu. Na zemi ležely také předměty, které vězni používali.

Nálezy na povrchu i u strážní věže

Při obhlídce našli archeologové části nádob a lahví, hliníkový hrnek nebo zbytky oblečení a obuvi. U místa, kde stála strážní věž, objevili i vystřelenou nábojnici. Výzkumníci to považují za potvrzení svědectví, že strážní z věží stříleli – ať už pro výstrahu, nebo při pokusu o útěk.

Plzeňský tým chce nálezy porovnat s domácími stopami totalitních represí. Jako příklad uvádějí Jáchymovsko, kde se dochovaly pozůstatky táborů z podobné doby, jen v jiném prostředí – v lesích Krušných hor. Rozdíl mezi stepí a českou krajinou může ukázat, co se z materiálních stop dá vyčíst o životě vězňů.

Hřbitov ve stepi a československá stopa

Nedaleko jedné z lokalit zmapovali i hřbitov obětí. Jednotlivé hroby označují dřevěné kůly a rozlámané kříže. Kdo v nich leží, zatím jasné není. Vzhledem k tomu, že tábory v oblasti držely lidi z desítek národů, vědci nevylučují, že mezi pohřbenými mohou být i vězni s vazbou na Československo.

Stepní táborový komplex známý jako Stěplag fungoval po válce jako systém táborů pro politické vězně se zpřísněným režimem. V okolí Žezkazganu vězni pracovali mimo jiné v dolech a při těžbě surovin. Podle odhadů se v sovětských lágrech v Kazachstánu ocitly i stovky lidí z Česka a Slovenska, u mnoha z nich ale chybí podrobné informace.

V této oblasti v roce 1954 vypuklo Kengirské povstání. Trvalo od května do 26. června 1954 a skončilo brutálním zásahem, při němž proti vězňům nasadili i tanky. Počty obětí se v pramenech liší.

Kdy začnou vykopávky a co má výzkum přinést

Terénní práce by podle plánu měly začít v roce 2026. Tým chce kombinovat nedestruktivní metody s klasickým odkrýváním. V dalších fázích počítá i s prací v kazašských archivech, které by mohly pomoci dohledat konkrétní jména a osudy vězňů.

Součástí záměru je i tzv. komunitní archeologie. Výzkumníci chtějí nálezy předkládat pamětníkům a rodinám lidí zasáhnutých sovětskými represemi. Osobní vzpomínky často pomáhají doplnit to, co v archivech chybí.

Plzeňský projekt v širším kontextu

Výprava do Kazachstánu navazuje na dlouhodobý výzkumný program Zdivočelá země, který běží v letech 2025–2028 a spojuje více institucí včetně ZČU. Program zkoumá, jak totalitní režimy zanechaly stopy v krajině a v každodenních věcech – od nucené práce po kolektivizaci.

Pro Plzeň a Plzeňský kraj je téma důležité také proto, že místní pracoviště dlouhodobě rozvíjí „archeologii totalit“ a zapojuje ji do veřejné debaty o paměti 20. století. Vědci teď část tohoto příběhu posouvají dál – stovky kilometrů na východ, do kazašské stepi.