Socha Il Commendatore, známá také jako Plášť svědomí, kterou vytvořila sochařka Anna Chromy, byla na žádost Národního divadla odstraněna z prostoru u Stavovského divadla. Důvodem bylo dlouhodobé přesvědčení, že dílo nepůsobí v souladu s architekturou budovy. Nyní je socha umístěna v depozitáři a hledá se pro ni vhodné trvalé místo.

Odstranění sochy a důvody jejího přesunu

Socha Il Commendatore, známá rovněž pod názvem Plášť svědomí, byla ve středu odstraněna z prostranství u Stavovského divadla. Autorkou díla je sochařka Anna Chromy, jejíž tvorba bývá spojována se symbolikou prázdného pláště a s inspirací u Salvadora Dalího. Dílo vyvolávalo mezi návštěvníky i odbornou veřejností rozmanité reakce.

Zástupci městské části Praha 1 uvedli, že krok souvisel s dlouhodobou žádostí Národního divadla, které se domnívalo, že socha není v harmonii s historickou architekturou divadla. Připomněli také, že plastika byla na místě instalována původně jen dočasně. Po odstranění byla převezena do depozitáře Národního divadla, kde zůstane do doby, než bude určeno její nové umístění.

Hledání nového místa pro veřejné umístění

Městská část Praha 1 nyní jedná o trvalém a důstojném umístění díla. Cílem je najít takové místo, které umožní veřejnosti sochu nadále vnímat v odpovídajícím kontextu. Diskuse o podobě a vhodné lokalitě díla probíhají jak na úrovni městské části, tak mezi odborníky na veřejný prostor.

Il Commendatore a Plášť svědomí: význam a symbolika

Dílo nese dva rozšířené názvy. Italské označení Il Commendatore odkazuje na postavu z opery Don Giovanni, která je úzce spjata právě se Stavovským divadlem, kde měla opera světovou premiéru. Název Plášť svědomí používá autorka pro více svých soch s podobnou formou, jež vyjadřují symbol prázdného těla a prostoru pro lidský příběh.

Autorka Anna Chromy vytvořila varianty Pláště svědomí i v dalších evropských městech, například v Salcburku nebo Athénách. Její práce přitahují pozornost jak díky své symbolice, tak i kvůli výrazné formě, která často vyvolává diskuse o místě moderního umění ve veřejném prostoru.

Dílo v širším kulturním kontextu

Chromy je v Praze zastoupena více sochami. V zahradě Lichtenštejnského paláce se nachází její socha věnovaná Franzi Schubertovi a na Senovážném náměstí stojí čtyři postavy muzikantů na kašně, které odkazují na českou hudební tradici. Tato díla jsou pravidelně vyhledávána návštěvníky města a doplňují kulturní podobu pražských veřejných prostranství.

Umístění jednotlivých soch Anny Chromy v Praze ukazuje, jak může současné umění obohacovat městský prostor. Stejnou diskusi vyvolával i Il Commendatore, jehož budoucí umístění bude určovat další kapitolu příběhu tohoto výrazného díla.