V Praze se konal večer tanečního divadla Bolero, který přinesl čtyři choreografie spojující hudbu, tanec a poezii. Představení zahrnovala tvorbu inspirovanou skladateli jako Ravel či Bizet a poezii významných básníků, přičemž vyzdvihla soulad mezi tancem a slovem.

V Praze se konal komponovaný večer tanečního divadla Bolero, který představuje čtyři související choreografie inspirované významnými skladateli a poetickými motivy. Součástí programu je rovněž choreografie Rozeznávám na hudbu Petr Hapka, s textem Michal Horáček, doplněná o verše Jaroslava Seiferta, Františka Hrubína a Vladimíra Holana, které přednáší herec Vladimír Javorský – jedinečné propojení tance, hudby a poezie.

Pět nebeských sól – choreografie Lidia Wos, hudba Georges Bizet. Soubor ji nastudoval jako poděkování ke kulatému výročí narození švédské choreografky polského původu Lidia Wos, a zároveň jako pocta 150. výročí úmrtí Georgese Bizeta. Jednotlivá sóla vyjadřují vnitřní svět ženy a její postavení ve společnosti.

Rozeznávám – choreografie Vlasta Schneiderová, hudba Petr Hapka. Taneční dílo vychází z dlouholeté spolupráce Baletu Praha Junior; propojuje tvorbu Hapky s působivým sdělením slova a poezie, které se promítá do pohybu a výrazu. Představení je vnímáno jako reminiscence na činnost souboru od jeho založení až po současnost a připomíná zásadní spojení hudby, choreografie a literární inspirace.

Abby – choreografie Šimon Kubáň, hudba Travis Lake. Bývalý člen Baletu Praha Junior, nyní uznávaný mladý choreograf, si vybral hudbu současného britského skladatele. Jako moto uvádí myšlenku římského filosofa Seneky o zvládání těžkostí a hledání síly v tlaku. Důraz je kladen na osobní prožitek a motivaci překonávat překážky.

Rouge – choreografie Attila Egerházi, hudba Maurice Ravel (150. výročí narození). Tvorba maďarského choreografa tvoří jádro repertoáru Baletu Praha Junior již od roku 1999 a ročník připomíná poctu Ravelovi a jeho dílu Bolero. Název Rouge odkazuje na červenou, symbol ženskosti a žárlivosti; choreografie v rytmické gradaci a dynamickém ztvárnění ztvárňuje téma touhy a intimity.

Večer byl pojat jako souhrn významů „tělo–hudba–slovo“ a klade důraz na propojení interpretačního tance s poetickým odkazem. Bizet i Ravel tak zůstávají v centru pozornosti nejen díky hudebnímu odkazu, ale i díky dialogu s pohybem, který uzavírá tematickou linku dnešní premiéry.

Když Petr sedl ke svému vždycky mizerně naladěnému pianinu a s velkou intonační svobodou zazpíval novou píseň, byly to chvíle, které se tak hluboce zapisují do emocionální paměti, že mění a nově vytyčují celý život.”Michal Horáček